Jak vypadá novodobé elitářství? Jako vrstva, které demokracie znovu nevoní! Můžou za to sociální sítě?


  1. Homepage
  2. Jak vypadá novodobé elitářství? Jako vrstva, které demokracie znovu nevoní! Můžou za to sociální sítě?
shutterstock_83453059

Známe socialismus s lidskou tváří. Známe kapitalismus s prvky socialismu. Známe dotovaný kapitalismus. Forem je spousta a všechny se u nás postupně střídají a nahrazují, a přes snahu vyhrotit nás jedním nebo druhým směrem to vypadá spíš na trvalý kompromis. Je to ale špatně? Nikoliv! V podstatě se nedefinovaně blížíme jakési „třetí cestě“ Oty Šika, nic u nás není stoprocentní. A ani to nejde, protože ony přechody jsou příliš bolestné. Některou generaci to totiž vždycky brutálně poškodí. Přes všechna tato poznání je u nás snaha stále dosáhnout učení některé z ekonomických škol a naplňovat je beze zbytku. 
Zajímavé je, že po kapitalismu u nás volají hlavně umělci, z nichž mnozí by ale často bez dotací pro divadla a fondu na podporu kinematografie těžko přežívali. Přesto se rádi řadí mezi elitu a paradoxně napravo, všude ve světě je to spíš levicová orientace. A tato skupina si teď, protože je na pódia zvyklá, přivlastňuje právo z nich promlouvat k lidem. Děje se to v Česku stejně jako v USA. Zatím poslední, kdo takovou konfrontaci zažil, byl viceprezident Mike Pence, který šel na broadwayský muzikál Hamilton. V samém závěru představení ale od herců vyslechl prohlášení, podle kterého má rozmanitá Amerika strach, že nebude novou vládou chráněna. Část diváků dokonce na budoucího viceprezidenta začala bučet. 
Neochota přijmout výsledky voleb se jako tlustá dělící čára nese téměř všemi zeměmi, které si říkají demokratické. Ukazují se zásadně rozdělené půl na půl, což znamená velkou nelibost – „poražení“ totiž mají téměř stejný mandát jako vítězové a o to bolestnější je pro jejich ego přijmout výsledky voleb. Je otázka, zda za to víc můžou média, která si hrají na tu lepší a kulturnější část nebo sociální sítě, pověstné tím, že se lidé obklopují lidmi, potvrzující jejich názor. Zřejmě kombinace obou. Bohužel mají lidé potřebu vyjadřovat svůj názor stále hlasitěji jako ten jediný správný a ochota ke kompromisům klesá. 
Často se konstatuje, že země jako Irák nebo Libye nejsou na demokracii připraveny a potřebují diktátora, který jediný dokáže tak roztříštěnou společnost udržet pohromadě a jakžtakž funkční. Tak abychom se nedivili…

Budeme rádi, když se přidáte,……..budeme rádi, když budete souhlasit,……………..budeme rádi, když nebudete souhlasit, ale nebudeme rádi, když budete lhostejní.

213544 hlasů Dej palec!